Do zahájení Letních paralympijských her zbývá už jen pár hodin. Paralympijská vesnice je plná závodníků, všechna zařízení jsou v plném provozu – organizační gigant funguje naplno a zcela bezchybně. I Český tým se již zcela aklimatizoval a závodníci se soustředí na své závody.Jako první většinou z „Českého domu“ vycházejí plavci a brzy ráno odcházejí na svůj ranní trénink. Odpoledne pak absolvují většinou ještě jeden. Po nich, kolem 8 hodiny, z domu, kde naše výprava bydlí, vyjíždí eskorta cyklistů a míří buď na dráhový trénink nebo na silniční okruh. Cyklisté mimo svých kilometrů na kole najedou z celé výpravy i nejvíce kilometrů autem. Obě sportoviště (dráhu a silniční okruh) mají od sebe totiž vzdálené asi 60 km, takže cyklisté stráví denně kolem 3 hodin v autech. Doprava cyklistů není nijak jednoduchá, odjíždějí většinou na dvě fáze, protože se jim všechna kola nevejdou do náklaďáčku, který má naše výprava k dispozici. Celou dopravu ale bezchybně koordinuje atašé výpravy Tony. Dalším ranním ptáčetem je šéf výpravy Jarda Křeček, který na skůtru odjíždí na poradu vedoucích týmů a vyřizuje nepřeberné množství organizačních záležitostí. Mezi 9 – 10 hodinou postupně na trénink odjíždějí i všechny další sporty.
Den zakončují většinou vedoucí jednotlivých sportů společnou schůzí a sportovci regenerací u fyzioterapeuta Míry Lišky.
V Pekingu je teplota kolem 30 stupňů, novináři tolik avizovaný a obávaný smog jsme zatím nenašli žádný. Nad námi je jen čistě modrá obloha. Organizace her a úroveň sportovišť je opravdu výjimečná. Říkáme si, že pořadatelé následující paralympiády mají laťku opravdu hóóóóóóóóóóódně vysoko. A jen váhavě domýšlíme (při vší úctě k našim možnostem a schopnostem), jak by to asi vypadalo, kdyby snad vyšel projekt Praha olympijská…
